Vazák
Je zajímavé, že pro nejpoužívanější uzel či smyčku, která je denním jachtařským chlebem, neexistuje v českých jachtařských příručkách konkrétní název a příručky o uzlech ji vůbec neuvádějí, natož aby ji pojmenovaly. Uvádí se jenom jako postup pod názvem „připevnění lana na vazák“ nebo „uvázání lana na vazák“. Říkejme mu tedy vazákový uzel (ačkoli je to zase smyčka), protože má jenom jeden kodifikovaný tvar a co jiného jest, od čerta jest. Každý jachtař by měl zahájit svou kariéru dokonalým osvojením tohoto uzlu, protože na něm může záviset jeho život. Jak již napovídá název, tento uzel je určen k bezpečnému připevnění lana k vazáku, aby se dalo za jakéhokoli tahu bez námahy bezpečně a rychle odvázat. Prosím, abyste si zapamatovali „bez námahy“ a „bezpečně a rychle“.
Vazák má krk a rohy, proto se mu podle české státní normy říká rohatinka, ale nikdo tento název nepoužívá. Že má také patky, kterými je připevněn k palubě nebo ke stěžni, nás pří vázání vazákového uzlu nemusí zajímat.
Uzel se zahajuje ovinutím krku ze strany opačné, než působí tah, a když držíte vestoje konec lana napnutý, je tření omotaného a zalomeného lana již v této fázi natolik velké, že vám lano neujede. Poté, co jste ovinuli krk, vedete lano křížem přes vršek vazáku k protilehlému rohu, omotáte jej v opačném směru, než je ovinut krk, a celý uzel uzavřete nahozením přetočené smyčky na opačný roh tak, aby odchozí lano procházelo nad příchozí částí smyčky, tedy pod lanem, které vede úhlopříčně nad tělem vazáku. To je zámek uzlu a obrazec, který vznikne při pohledu na vazák, musí být symetrická osmička.
Nikdy neomotávejte krk vazáku vícekrát, nikde nedávejte na jeho rohy více smyček než jenom jednu! Jestliže krk omotáte vícekrát, lano se zde tahem směstná a zaklíní, takže budete muset pořádně zabrat, abyste je při uvolňování vůbec vytrhli. Také více smyček kolem rohů je na závadu, neboť jejich odmotáváním ztrácíte čas a v noci by to mohlo mít fatální následky.
Někteří lidé si při upevňování lana na vazák počínají tak, že jeho rohy neustále osmičkově ovíjejí, dokud nedojdou na konec lana, nebo dokud nejsou rohy tak plné, že další smyčky z nich padají. To je zásadně špatně a pokud jste si tuto metodu osvojili z českého překladu jedné jachtařské příručky, rychle na ni zapomeňte. Chybí zde totiž zámek uzlu a nemáte žádnou jistotu, že se ta hromada smyček časem nepovolí, nemluvě už o době, kterou zabere jejich odstraňování. U většího plavidla navíc hrozí nebezpečí, že vám lano v tahu utrhne prsty, protože hlouběji uložené smyčky se začnou bez kontroly uvolňovat a jak mezi ně saháte, mohou vám prst zachytit, v lepším případě pak zlomit nebo pochroumat. Při jedné smyčce, poté co jste uvolnili zámek, můžete dát ruce do bezpečné vzdálenosti a popuštěním lana je zbavit nebezpečného pnutí.
Tato chybná metoda má základ v počínání říčních lodníků. Lodě na řece se totiž vyvazují pomocí dvojpacholat, která se osmičkově ovíjejí ocelovým vyvazovacím lanem. Po osmi až deseti osmičkových ovinech je tento „uzel“ opravdu samosvorný a neohebnost ocelového lana zabraňuje, aby se smyčky uvolnily. Tatáž neohebnost neumožňuje ovin zamknout obráceně nahozenou smyčkou, ale na jachtách se pracuje s měkkými lany, takže se vždy a za všech okolností řiďte uvedeným návodem.
zdroj : http://krasajachtingu.cz/2014/10/21/zakladni-uzly-pro-plavbu-znate-je-vsechny/
