Moje první plavba 1984
Moje první plavba 1984
S Milanem Krňákem jsem se seznámil tak, že jsem od něj koupil plány na malou kajutovou plachetnici Rebell,
kterou sám vyprojektoval a postavil.
Po několika návštěvách na Slapech mě Milan nabídl, ať sním jedu na tři týdny na Greifswaldskou zátoku do bývalé NDR. Měl jsem čerstvě po vojně a taková nabídka se nedala odmítnout.
Loď jsme vytáhli na Slapech z vody na vlek, olovo z kýlů jsme vynosili z lodi a naskládali ho částečně do speciálně vyrobených kastlíků v motorovém prostoru Wartburgu 353 a částečně pod přední sedadla. Zadní sedadla byla vymontována a na na jejich místo jsme uložili přívěsný motor, kotvy, lana, plachty, konzervy a zásoby potravin na tři týdny. Situace ve východním Německu byla totiž s nákupem potravin ještě horší,
než u nás !
Lod musela být úplně vyklizena, aby se vešla i s vlekem do předepsané hmotnosti, kterou směl dvoutaktní
Watrburg 353 o obsahu 992 cm2 a výkonu 33 kW táhnout.
S takto naloženou soupravou jsme se vydali v pátek na cestu po východoněměckých dálnicích. Maximální
rychlostí 80 km/h, na trojku, čtyřka to neutáhla.
Celkem v pohodě jsme přes noc dojeli do Stralsundu, do obchodního přístavu, kde nám loď sundali na vodu obrovským přístavním jeřábem. Milan si sedl do kokpitu, jeřábník ho i s lodí obrovskou rychlostí zvedl asi do 10-15 metrové výšky, otočil se nad vodu a téměř volným pádem loď spustil metr nad hladinu a pomalu posadil do vody. asi se tím jeřábníci bavili.
Milan pak na motor přeplul do sportovního jachtklubu, já jsem vlek zaparkoval u Milanovo přátel na zahradě.
V jachtklubu jsme nanosili olovo a ostatní věci do lodě, postavili stěžeň a vše připravili k vyplutí.
V neděli ráno jsem poprvé zažil vyplutí z přístavu, vytažení plachet a ticho po vypnutí motoru. Loď se naklonila a my jsme pluli.
Za tři týdny jsme navštívili přístavy Wieck, Freest, propluli kanlem Peenestrom do Wolgastu, Zinnovitz, Usedom, až do Kamminke, pak zpět do Lauterbachu, kolem ostrova Vilm do Seedorfu, kde jsme obdivovali staré rybářské lodě vytažené na břeh a přestavěné na chaty.
Za zmínku stojí i "malý" incident s německými pohraničníky, kdy jsme se marně pokusili vyplout na noc na volné moře, směrem na Dánsko.
Po návratu do Stralsundu jsme loď opět vyklidili, položili stěžeň a jeřábem ji usadili na vlek.
Na zpáteční cestě jsme navštívili Berlín a známou jachtařskou prodejnu Neptun, kde jsme nakoupili pro nás nedostatkové vybavení, které jsme před celníky ukryli v lodi. Zpáteční cesta proběhla bez problémů, až na to, že jsme omylem odbočili na Cínovec a ve stoupání před státní hranicí nás nějaká Němka s Trabantem donutila zastavit a tak rozjetí soupravy stála chudáka Wartburga málem spojku.
Při této plavbě jsme zažili silný vítr a vlny, kdy jsme měli obavy o malou překližkovou loď, zažili jsme uvíznutí v bahně v mělčinách Peenestromu, kde 10 metrů od bóje plavební dráhy stál racek po kolena ve vodě.
Zažili jsme krásné počasí a koupání i setkání s místními jachtaři...
Nebyla to nijak významná nebo dlouhá plavba, ale byla první a na zážitky z ní do smrti nezapomenu.
Bohužel, 7. prosince 2013 Milan Krňák zemřel ve věku 86 let.
Pavel Rauner
Více fotek zde
